Filipiová: Florbal byl pro mě sport číslo jedna, běháním se bavím

Evo, nejprve se vraťme do dubna k MČR v půlmaratonu v Pardubicích. Na jaké umístění sis před startem věřila?

Ačkoli podle startovní listiny bylo dopředu zřejmé, že ty úplně top běžkyně na startu nebudou, tak jsem čekala, že skončím nejlépe třetí. Překvapil mě i výsledný čas 1:19:45, který je jen kousek za mým osobákem.

V jaký moment jsi už věděla, že běžíš pro půlmaratonský mistrovský titul?

Po prvním okruhu jsem předbíhala Terezu Jagošovou v domnění, že se posouvám na bronzovou pozici. Asi 1500 metrů před koncem jsem se pak dostala ještě před Gábinu Veigertovou, takže jsem počítala se stříbrem. Že si běžím ve skutečnosti pro zlato, mi došlo až v cílové rovince, po proběhnutí Zelenou bránou, když jsem zahlédla, jak pořadatelé natahují cílovou pásku.

Pouhých čtrnáct dní před půlmaratonem v Pardubicích jsi absolvovala maraton v italském Miláně za 2:54. To byla součást přípravy, nebo spíš improvizace?

Na Milánský maraton jsme se zaregistrovali se skupinou přátel z Ostravy a Zlína už před třemi lety. Závod se kvůli covidu ale uskutečnil nakonec až letos. Kombinace závodů se tím ale prakticky jen o tři roky posunula, i tehdy bych totiž v Pardubicích chtěla startovat. Na Milán jsem nijak neladila, i proto, že teprve v březnu jsem se vyhrabala z virózy, která mě na měsíc vyřadila z tréninku. Věděla jsem, že musím běžet spíše “tréninkově”.

Druhým jarním šampionátem bylo MČR v maratonu. V Praze jsi v posledních letech byla dvakrát čtvrtá (2016, 2021) a třikrát pátá (2017, 2018, 2022). Vnímáš tedy svůj letošní bronz (navíc v osobním rekordu) jako zadostiučinění?

Popravdě řečeno neběhám s vidinou mistrovské medaile. Upínat se na medailové umístění by bylo pro mě dost stresující, obzvlášť v posledních letech, kdy je v Česku hned několik profesionálních běžkyň a spousta dalších má k tréninku velmi dobré podmínky. Udělala jsem si předzávodní tip na medailistky s tím, že já se pokusím o co nejlepší umístění za nimi, a že pro mě bude důležitý hezký čas.

Jak se pro tebe pak souboj o třetí místo v závodě vyvíjel? Kde sis udělala rozhodující náskok na čtvrtou Petrou Pastorovou?

Skupinku s Petrou Pastorovou jsem zahlédla v polovině závodu, kde je první otočka o 180 stupňů a následně jsem ji pomalu stahovala a definitivně předběhla až za 36. kilometrem. Pak už jsem se jen snažila držet tempo a věřila jsem, že náskok na čtvrté místo pomalu navyšuji. V cíli z toho nakonec byl i osobák 2:43:50.

Tvůj příběh je o to sladší v tom, že jsi své první dvě mistrovské medaile získala krátce před 37. narozeninami, po mnoha letech soustavného tréninku. Kdy jsi s atletikou začala?

K atletice mě na střední škole přivedl pan Květoslav Vykydal, nestor šumperské atletiky, a já bych mu touto cestou chtěla také moc poděkovat. Za TJ Šumperk jsem pak závodila dlouhé roky v první a druhé atletické lize.
Z tohoto příjemného stavu mě vytrhl v roce 2018 telefonát Tomáše Klímy z AK Olymp Brno. Brno mělo zájem, abych za ně startovala v extralize. Věděla jsem, že taková nabídka se už nemusí opakovat. I přes veškeré šumperské patriotství jsem proto brněnskou výzvu přijala. Cítím, že v extralize jsem spíše na čumendu. (směje se) V ženách je konkurence mnohem menší než v mužích, takže třeba na steeplu můžu bodovat i já, ačkoli se na tuto trať speciálně nepřipravuji.

Mnoho nadějných vytrvalkyň bohužel nejpozději během vysoké školy nebo s nástupem do práce s atletikou skončí. Výkonnostních běžkyň, které závodí i po třicítce, je relativně málo. Dá se s tím myslíš něco dělat nebo je to přirozené?

Tato období asi přinášejí změnu životního stylu a priorit. Vytrvalostní běh je celkem dřina a je to časově náročné. Není těžké se přeorientovat jinam. Já jsem v podstatě hobík, takže to mám vnitřně nastavené jinak - běháním se bavím. Atletky, co dřou od útlého věku, toho mají v dospělosti po krk nebo zažily úspěch moc brzy a pak nejsou dostatečně motivované.

Pracuješ jako fyzioterapeutka, nicméně zbývá ti čas postarat se i sama o sebe? Cvičíš každý den? A dopřeješ si pravidelně nějakou regeneraci?

S mým cvičením je to jak kdy, někdy je to lepší, někdy horší. Když si ale řeknu, že teď je zrovna potřeba cvičit něco konkrétního, tak se do toho dám, aby to mělo smysl a nějakou návaznost. Regeneračně se snažím jednou týdně chodit na bazén a po plavání zajít na pár minut do vířivky a do ohřívárny.

Tvým trenérem je Ladislav Dvorský z Ostravy. Jak jste se dali dohromady a jak v praxi vypadá vaše spolupráce? Probíhá “koučink” jen na dálku?

Když jsem poprvé zaběhla půlmaraton pod 1:24 (2015, Olomouc), tak mě napadlo, že by bylo dobré mít nějaký dohled. Na “oficiálního” trenéra jsem si nevěřila a s Laďou jsme se znali ze závodů a věděla jsem, že má přehled. Jeho v podobný okamžik napadlo to samé. Prakticky se mě snaží tréninkově i závodně usměrňovat, ale ano - je to trénink především na dálku.

Údajně máš na maratonkyni docela nízkou kilometráž. Mohla bys popsat, jak zhruba vypadala tvoje maratonská příprava?

Nejsem úplně člověk, který by rád sdílel tyto informace. Někde jsem našla, že pokročilý běžec by měl zvládat 70 - 110 km týdně, do tohoto rozptylu se asi obvykle vejdu (poslední dobou spíše do spodní poloviny), přesto mám pocit, že běhám, co můžu. (směje se) Jinak můj trénink není nic převratného. Střídají se tam úseky, tempové, dlouhé a volnější běhy. V zimě chodím navíc na běžky a přes léto na kolo.

Kromě atletiky se věnuješ už mnoho let také florbalu. Hraješ 2. florbalovou ligu za Asper Šumperk a letos jsi opět patřila k nejproduktivnějším hráčkám týmu. Co pro tebe florbal znamená?

Florbal byl pro mě sport číslo jedna spoustu let - zejména na gymplu a na vysoké škole. Fakt jsme to s holkama hodně žraly. Pak i díky studiu v jiných městech a stěhování se běh ukázal jako praktičtější volnočasová aktivita. Řekla bych, že se to lámalo v sezoně 2012/13, kdy už jsem tíhla více k běhu, ale s Asperem jsme postoupili do extraligy, takže jsem se florbalu ještě stále věnovala hodně.

Jaké máš největší koníčky kromě sportu?

Baví mě cestování, hory a cizí jazyky (především italština). Také mám nějakou hudební minulost, ale na tu již sedla těžká vrstva prachu.

Prozradíš další běžecké plány?

Nejbližší je I. kolo atletické extraligy v Brně, půlmaraton v Zábřehu a z větších akcí do prázdnin oblíbený Olomoucký půlmaraton.

A jak vznikla tvoje přezdívka “losos”?

Celou historku zde tak lacině nedám, jen můžu říct, že mi ji vymyslel trenér na florbale asi před 100 lety. Nikdy by mě nenapadlo, že se tak ujme a zůstane na takovou dobu. Dokonce ani některé mé spoluhráčky často dlouho netuší, jak se vlastně jmenuji. (směje se)

Foto: Jan Houska, Markéta Černá, RunCzech, Denik.cz