Co se může atletika naučit od vrchařů?

Rakouští pořadatelé mistrovství světa v horských bězích nabídli divákům po celém světě bezplatně (na YouTube a FB) během čtyřech dnů přímé přenosy ze čtyřech závodů (ten nejdelší trval necelých 12 hodin!).

Byly to streamy naprosto výjimečné rozsahem záběrů z flotily dronů, které operovaly nad alpskými vrcholy a od týmu “běhajících kameramanů”, kteří se závodníky absolvovali často i delší technické pasáže. Rozhovor s jedním z těchto kameramanů si můžete pustit zde

Živé záběry z telefonů se stativem prohlubovaly dramatičnost přenosu a přinášely divákům "reálnější" zážitek. Ve chvílích, kdy kameraman běžel Marcele Vašínové za zadkem jste prostě měli pocit, že jí tlačíte taky! A navíc jste díky těmto záběrům v kombinaci s drony mohli naplno docenit, jak ohromné převýšení musí závodníci překonat.

Výborně fungovala i grafika, která pomáhala s orientací v aktuálním pořadí i z hlediska progresu závodníků v rámci trati. Něco, co například skoro nikdy nefunguje při přenosech z pražských běžeckých závodů. V hlušších místech režie nabízela divákům předtočené rozhovory s favority. Reklamy byly omezené na únosné minimum.

Zkrátka: šlo patrně o nejlepší bezplatně šířený přenos v dějinách běžeckého sportu.

A co se dělo mezitím v (dráhové) atletice? Jakob Ingebrigtsen, jeden z hrstky globálně známějších běžců, se v pátek (v předprogramu! Diamantové ligy v Paříži) pokoušel o překonání světového rekordu na dvě míle. Start závodu byl ve 20:42, ovšem start TV přenosu (do celého světa včetně Česka) až ve 21:00. A Jakob skutečně doručil. Běžel světový rekord, který ovšem kromě diváků norské televize (která si zajistila práva i na předprogram) nikdo neviděl.

Tak si říkám, jestli by si markeťáci z WA/DL neměli začít škrábat hlavy? Je zbytečné si nalhávat, že atletika je stále tou "královnou sportu". Z hlediska diváckého zájmu to tak rozhodně neplatí.