Štrekaři.cz - logo
MENU
Jak se daří českým běžcům v zámoří? Ohlédnutí za krosovou sezónou 2023

Jak se daří českým běžcům v zámoří? Ohlédnutí za krosovou sezónou 2023

 

Zámořská krosová sezóna 2023 je minulostí. Pro většinu českých mílařů a vytrvalců působících v nejvyšší americké univerzitní soutěži pomalu končí také první semestr daleko od domova.

Jak si krajánci zvykají na nový tréninkový systém? Proč někteří závodili a jiní si musejí na svou šanci počkat? A je studium v USA opravdu snazší než v Česku?

Přečtěte si zkušenosti 13 českých běžců z 11 amerických univerzit.

Jak se daří českým běžcům v zámoří? Ohlédnutí za krosovou sezónou 2023

Na otázky odpovědělo 13 ze 14 českých mílařů a vytrvalců působících v nejvyšší americké univerzitní lize (NCAA-D1). 

Všichni běžci (kromě Natálie Hluší a Davida Šlapáka) absolvovali v USA svůj první semestr.

Detailní výsledky jednotlivých běžců naleznete po kliknutí na ikonku  v dotazníku u jejich jména. 

 

Julia-Anna Lily Bell    

Marketing

Tulane University (Louisiana) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

V krosové sezoně jsme měli dvakrát týdně těžký trénink, jeden dlouhý běh a zbytek klusy a rovinky. Kilometráž i druhé fáze si tu řídíme sami, což oceňuji. Doma v Praze jsem trénovala ve větší intenzitě, tak uvidíme, co mi nakonec sedne víc.

Jak bys zhodnotila uplynulou krosovou sezonu?

Kros není moje oblíbená disciplína, ale upřímně to nebylo tak hrozné, jak jsem očekávala. Týmová atmosféra mě strhla a v závodech jsem končila v rámci týmu na prvním nebo druhém místě. Nejvíce se mi povedly Regionals, kde jsem skončila celkově třináctá.

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Asi obecně na americkou kulturu. Všichni moji nejlepší kamarádi jsou tu cizinci, ať už z Mexika, Kolumbie nebo Španělska. Rozumíme si lépe, protože jsme ve stejné situaci daleko od domova.

Jaký obor studuješ a jak je studium zatím náročné?

Studuji marketing, ale jelikož většina mých kreditů nebyla převedena, tak musím dost dohánět a zůstanu tady kvůli studiu i celé léto.


Marián Dražan    

Aviation

Delaware State University (Delaware)

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Tréninkový systém se oproti tomu českému liší celkem zásadně. První věc, na kterou jsem si musel zvykat, byly časy tréninků, respektive ranní tréninky. Doma jsem trénoval odpoledne, takže tréninky od 6h ráno mi zpočátku moc nechutnaly.

Jinak trénujeme 7 dní v týdnu. V úterý a ve čtvrtek máme dvoufázový trénink, kdy je ráno posilovna a odpoledne klus, zbytek týdne trénujeme jednofázově. V pondělí, ve středu a v pátek obvykle běháme na dráze nebo v parku. V rámci přípravy na kros jsme absolvovali například trénink 20x400m (75-70s) nebo 8x1km (3:15-3:00) na 2 minutové pauze. O víkendu máme dlouhý běh a druhý den něco lehčího (překážky apod.).

Jak bys zhodnotil uplynulou krosovou sezonu?

Moji krosovou sezónu můžu hodnotit jako povedenou, až na první závod (8K), kde jsem málem zkolaboval, protože jsem nevěděl, co za překvapení mě čeká v podobě kopce na posledním kilometru.

S týmem jsme skončili na druhém místě na MEAC Champs (já v závodě obsadil celkově 5. místo), což byl nejlepší výsledek univerzity za posledních 40 let! Další meta byly Regionals, kde jsem absolvoval první desítku kariéře a obsadil jsem 99. místo v konkurenci běžců z věhlasných univerzit jako Villanova, Georgetown nebo Princeton. Zaběhl jsem čas 31:57, což je osobák i nový školní rekord. 

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Největší výzvou je můj studijní obor. Kdo může říct, že studuje na pilota dopravního letadla? Příští semestr usednu konečně do kokpitu PA-28 a začnu nabírat letecké hodiny. Doposud jsem studoval jenom "ground". První měsíc jsem neměl čas skoro na nic jiného než na tréninky, studium a spánek. Díkybohu už si teď dokážu najít i čas sám pro sebe a na mimoškolní aktivity.


Ondřej Gajdoš   

Texas AM University (Texas)

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Tréninky začínají většinou v 6:00 ráno kvůli teplu a končíme mezi 9 a 10 hodinou. Před každým tréninkem máme minimálně 30 minut protahování a zpevňování.

V týdnu máme vždy dva těžší tréninky, dále dvakrát týdně lehčí běh plus rychlost a poté posilovnu s činkami. K tomu pak ještě dlouhý běh a cross-training. Kilometráž se hodně liší podle toho, co komu svědčí. Jsou tu kluci, co běhají 60 km týdně, protože jim to funguje a kluci, co běhají i víc než dvakrát tolik.

Můj americký trenér má pro mě pochopení, přestože absolvuji hlavní tréninky s týmem, tak můžu nadále používat i tréninkové metody, které se mi doma osvědčily. 

Proč jsi vynechal krosovou sezonu?

Rozhodnutí vynechat kros jsme udělali společně s trenérem. On byl připravený mě nasadit, ale zároveň věděl, že jsem končil sezonu pozdě, a chtěl abych si postupně zvykl na nové prostředí, tréninky a školu. Ocenil jsem, že mi naslouchal a dohodli jsme se na tom společně. Díky tomu teď mám možnost se lépe připravit (a být čerstvější) na zbytek sezony, protože pro každou univerzitu i českou atletiku je nejdůležitější letní dráhová sezona.

V hale už ovšem závodit budeš, jaké tam máš ambice?

Halovou sezonou bych hlavně rád prošel zdravý a ideálně vyrovnal nebo zlepšil svoje časy. Nevím, jak mi hala sedne, protože se na většinu závodů dost daleko cestuje a konkurence je tu mnohem větší.

A jestli mám ambici dostat se do finále NCAA? To nejsem schopný zatím říct, jelikož berou na míli pouze 16 nejlepších atletů z celé USA a odhadujeme, že na to bude potřeba zaběhnout čas kolem 3:57 (tedy minimálně úrovni českého rekordu). 

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Nejtěžší je asi velká vzdálenost a absence známých lidi, rodiny, známých míst, jazyka, mentality a všeho na co jsem byl doma zvyklý.

Jaký obor studuješ a jak je studium zatím naročné?

První rok mám zatím obecná studia a konkrétní obor si budu teprve vybírat. Mám ale zapsaných hodně předmětů spojených s financemi, takže na tento obor se pravděpodobně v budoucnu zaměřím. Náročnost je zatím hodně srovnatelná s tím, na co jsem byl zvyklý ze střední školy (německého gymnázia).


Petra Helebrantová 

Design

University of San Francisco (California)

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Nemyslím si, že jsem úplně ten správný člověk, který by měl odpovídat na tuto otázku, protože jsem se skupinou zatím nešla jediný běžecký trénink kvůli zranění. Nicméně mám jisté povědomí o tom, jak holky trénují. Trénujeme 6 dní v týdnu s tím, že neděle je věnována odpočinku. Během týdne máme dvakrát 45 minutovou posilovnu a dva náročnější tréninky. Ve středu má většina týmu dvě fáze, přičemž jedna z nich je cross-training.

Jinak obecně náš trenér se nebrání individualizaci tréninku, třeba kilometráž holek se hodně liší (přibližně 40 km - 100 km/týden). Běžecké tréninky nemohu zhodnotit, ale velkou výzvou je pro mě zatím posilovna, na tu jsem z Česka nebyla zvyklá.

Na týdenní bázi máme individuální meetingy s trenérem, kde s ním můžeme řešit otázky týkající se tréninku, zdraví, školy atd. Mohu říct, že s trenérem jsem si sedla. Byl mi sympatický už od prvního zoom callu a dobrý první dojem se potvrdil.

Krosovou sezonu jsi tedy vynechala kvůli zranění, jak vážně to je?

Po MČR dospělých v Táboře mě začal bolet kotník, ale i přes bolest jsem odběhla poslední rozlučkový závod v Česku před odletem do USA. Bolest bohužel ani po příletu do Ameriky neodezněla, a na týmové soustředění jsem tak odjížděla s tím, že se nemůžu účastnit žádných týmových sportovních aktivit (včetně hikingu). Neměla jsem totiž rentgenové výsledky a bez nich jsem nemohla podle NCAA pravidel s týmem trénovat. Teprve poté, co přišel rentgen, jsem mohla začít s cross trainingem a rehabilitací.

Hodně mě mrzí, že jsem na univerzitu přijela v takovém stavu, a ještě víc jsem zklamaná z toho, že návrat k běhání nejde podle plánů i přes spolupráci s fyzioterapeutem na téměř denní bázi. V jednu chvíli jsem měla naději, že bych se brzy k běhu mohla vrátit, ale nedávno přišlo jedno velké zklamání v podobě bolesti chodidla, která byla natolik silná, že jsem 5 dní nemohla téměř chodit. Nechci být pesimista, ale v blízké době to nevidím na návrat k běžeckému tréninku. Hlavním cílem je pro mě dát si do pořádku zdraví, abych se mohla začít připravovat na venkovní sezónu.

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Asi největší změnou oproti Česku, na kterou si musím zvykat, jsou vyšší ceny. San Francisco je jedno z nejdražších měst v USA a ceny některých služeb a produktů jsou mnohdy několikanásobně vyšší ve srovnání s českými. Člověka to donutí přemýšlet, zda danou věc opravdu potřebuje.

Jaký obor studuješ a jak je studium zatím náročné? 

Na USF studuji design a náročnost studia mi přijde optimální, abych až budu zdravá stíhala i naplno trénovat.


Natálie Hluší  

Computer Science

University of San Francisco (California) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Běháme kolem 80 km týdně a ani před závody se kilometráž moc nemění. Dvakrát týdně je těžký trénink, v sobotu dlouhý běh a v neděli je volno. K tomu ještě dvakrát týdně chodíme do posilovny. 

Jak bys zhodnotila uplynulou krosovou sezonu? 

Kros beru jen jako přípravu na dráhu, ale potěšilo mě, že jsem si oproti loňsku vylepšila osobáky a celkově zvedla sebevědomí. Doufám, že i v hale zaběhnu lepší výkony než loni.

Oproti loňskému roku na BYU, mám tady mnohem lepší pozici v týmu, kde jsem momentálně druhá až třetí nejlepší vytrvalkyně. Díky tomu se mi trenér více věnuje mám a cestuji i na všechny důležité závody.

V USA jsi už druhým rokem. Je něco, na co si stále jen těžko zvykáš?

Po přestěhování z Utahu do Kalifornie je teď už řada věcí jednodušší. Stále jsem si ale nezvykla na to, jak vysoké ceny a náklady na život v USA jsou. Žijí zde extrémně bohatí lidé, ale zároveň je oproti Evropě velmi jednoduché ocitnout se na ulici. 


Martin Kováčech 

Business

Butler University (Indiana) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Oproti tréninku v Ostravě běhám v USA větší objemy (cca 120 km/týden) a zpravidla pouze jednofázově.

Jak bys zhodnotil uplynulou krosovou sezonu?

Byl to obrovský zážitek a zároveň šok, protože konkurence je tu opravdu veliká. V rámci našeho týmu jsem až osmý nejlepší běžec. Nejvíce se mi povedl asi závod v Nuttycombe, kde se běželo v pořádném bahnu a za deště, což mi docela vyhovovalo. 

Z Ameriky jsi přicestoval na MČR v krosu do Dříteče. Bylo náročné si "propustku" domů vyjednat?

Trenér s tím neměl žádný problém. Jeho podmínka byla jen, abych se domluvil s učiteli, abych ve škole nezameškal nic zásadního.

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Určitě na jídlo. Nemají moc dobré pečivo a všude je moc přidaného cukru.

Jaký studuješ obor a jak je studium zatím náročné?

Studuji business a řekl bych, že je to podobně náročné jako v Česku. Jen styl výuky je trochu jiný.


Tereza Lukášová  

Business (data)

Stephen F. Austin State University (Texas) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Kilometráž mám menší, než na co jsem byla zvyklá doma, je to většinou okolo 80 km/týdně. V týdnu máme většinou dva těžší tréninky, tři regenerační klusy, dlouhý běh a v neděli volno.  Neběhám dvojfázově jako jsem to dělala v Praze, ale odpolední tréninky mám v bazénu nebo na rotopedu. V Česku jsem nebyla zvyklá, že by nějaký trénink byl jen regenerační, ale zase dráhové tréninky jsou tu mnohem náročnější než jsem zažila doma. 

Jak hodnotíš uplynulou krosovou sezonu? V několika závodech jsi byla vůbec nejlepší z celého týmu...

Jelikož jsem šla do USA na navazující studium, jsem v holčičím týmu nejstarší. Kros jako takový je nevyzpytatelný, některé závody se povedly, jiné vůbec. Nebyla jsem zvyklá sedět den před závody šest hodin v autě a další den závodit, ale každý je v takové situaci nucen se adaptovat.

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Asi nejvíc jsem se ze začátku obávala texaského podnebí, v létě tu bylo přes den víc než 40 stupňů a vlhkost klidně 100%. Kvůli tomu trénujeme brzo ráno, ale na to jsem si zvykla velmi rychle. Co jsem trochu očekávala, bylo to, že bez auta se tu člověk opravdu nehne, ale až tady mi opravdu došlo, jak nepraktické to je.

Další šok byl, že recyklace tu neexistuje, šetření čímkoliv, včetně elektřiny, také ne. A asi nejde opomenout povahu lidí, která je sice přátelská, ale chvílemi až moc. Nejsem si jistá, jestli je to Texasem, ale většina studentů nemá ponětí o světě mimo USA a jaká je aktuální situace. Spoustu lidí mluví jenom jedním jazykem a obecně bych řekla, že úroveň vzdělání je velmi pod evropským průměrem (ale také bohužel studuji úplně něco jiného, než jsem plánovala). Studenti nejsou přes rok zvyklí pracovat někde, kde by reálně získali nějaké pracovní zkušenosti a ani jsem nenarazila na moc lidí s pracovními ambicemi a alespoň menším tušením, co budou po škole dělat. I když tohle nevyznělo úplně pozitivně, neubírá to nic na tom, že jejich otevřená povaha mi hodněkrát pomohla a usnadnila spoustu věcí.

Co studuješ a jak je studium zatím náročné?

Studuji MBA se zaměřením na datovou analýzu. Vzhledem k tomu, že mám vystudovaného bakaláře a jeden rok magistra statistiky z Česka, tak jsem se tu bohužel zatím nenaučila nic nového. Studium je i v porovnání s VŠE nenáročné. Sice je tu víc úkolů a semestrálních prací, ale obsah předmětů je stručnější a na zkoušky jsou vždy známé okruhy předem.


Jan Málek  

History + Education

University of North Carolina at Asheville (North Carolina) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Trénujeme každý den ráno před školou a odpoledne je pak výklus nebo posilovna, kde zvedáme i váhy. Kilometráž se pohybuje okolo 120 km týdně a i v závodním týdnu zůstává okolo 100 km. Je to docela velký rozdíl, protože doma jsem byl zvyklý na mnohem menší objemy a lehčí posilovnu.

Jak bys zhodnotil uplynulou krosovou sezonu?

Krosovou sezónu hodnotím kladně. Výkony 24:41-24:58 a 24:36 na 8 km mě mile překvapily, protože můj vysněný cíl před sezónou bylo zaběhnout pod 25 minut. Hodně mi to sedlo hlavně na konferenci, tam jsem vzal první km za 2:45 a porazil dost kvalitních kluků (s osobáky 14:10 na 5 km nebo s 3:45 na 1500 m). Díky těmto výkonům mám už i mnohem lepší pozici a větší slovo v týmu.

Jaký obor studuješ a jak je studium náročné?  

Studuji double major (historie a education). První týdny byly výzva, ale už jsem si zvyknul. Hodiny nejsou těžké, na testy se vždy naučím, ale je to hodně o práci, dělání úkolů ve volném čase (psaní esejí, dělání projektů atd.). 

Ještě bych zmínil, že jsme škola s velkým počtem mezinárodních studentů, asi to je mentalitou, ale víc si rozumím s Evropany. Je to s nimi takové přirozenější a lehčí.


Maximilian Matolín 

Near and Middle Eastern Studies

University of Toledo (Ohio) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Tréninkový cyklus máme po 14 dnech. Obsahuje jeden závodně specifický trénink, jeden aerobní trénink a diagonals trénink (30 rovinek s MK v kuse). Oproti ČR naběhám v jednom tréninku dost kilometrů (na 100 km za týden mi stačilo 5 až 6 tréninků). Dlouhý víkendový běh se mi protáhl o nějakých šest kilometrů z 17 na 23 kilometrů. 

Jak hodnotíš uplynulou krosovou sezonu?

Nedohnal jsem kilometrážní manko z léta, a tak jsme se s trénerem dohodli, že odpočinu dřív a začneme s přípravou na halu, ale spíše venek.

Tempo je tu fakt někde jinde, při 3:00 až 3:05 na 8 km kros se fakt jenom těžko hledal komfort. O to větší motivaci mám naběhat na příští rok. Běžel jsem tři krosové závody a všechny byly na poměry USA tristní. Nejlépe jsem skončil 22., nejhůře na 117. místě.

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Nejvíce jsem si musel zvykat určitě na jídlo, David Šlapák měl pravdu, když říkal, že hodně solí.


Natálie Millerová   

Business Analytics

Boston College (Massachusetts) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

V krosové sezóně jsme trénovali rozhodně více do vytrvalosti. Co se kilometráže týče, tak jsme to drželi několik týdnů okolo 75-85 km a skladba tréninku je trochu jiná, než jsem měla doma.

V Česku jsme byli zvyklí trénovat systémem minimálně 3 “těžších” fází týdně a mezitím volnější fáze jako klusy, kruháče apod. Tady se jede systém dvou těžkých tréninku týdně doplněný volnými běhy (cca 10-14 km). Takže naběháme hodně kilometrů v tempu 4:30-4min/km, na což jsem v ČR nebyla vůbec zvyklá.

Ve vytrvalosti mi to určitě pomohlo, ale uvidíme, teď se trénink směrem k hale změní a půjdeme více do rychlosti. 

Jak bys zhodnotila uplynulou krosovou sezonu? S týmem jste dostaly až do finále NCAA..

Původně jsem vůbec neměla kros jít, protože mi venkovní sezona skončila docela pozdě. Pak jsme ale po kratší pouze zjistili, že na tom nejsem zas tak špatně a řekli jsme si, že tréninkově půjdu pár krosů. Nejvíc mi sedl finálový závod, protože trať byla hodně členitá a kopcovitá, což mi jakožto mílařce vyhovovalo.

Co se pozice v týmu týče, tak na mě - jako na střeďotraťařku - nebyl moc tlak, ale i tak se mi podařilo nasbírat body pro tým. Máme tu dvě holky, které jsou ve vytrvalosti trochu jinde (např. 5K okolo 16 minut), ale pak jsme byly v krosovém týmu tři holky, co běháme hlavně 800/1500 m a držely jsme se v průběhu sezóny v závodech na podobných pozicích. 

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Rozhodně bylo těžké si zvyknout na míle a farenheity, v tom mám doteď trochu zmatek. Pak samozřejmě takové drobnosti jako třeba 20% dýška v restauracích a taky to, že v 19 letech je člověk stále považován za “dítě”. V Evropě mi přijde přístup k vysokoškolákům jiný a myslím, že to taky souvisí s tím, že alkohol je tady legální až od 21 let. Kulturní šok bylo i místní jídlo a kafe (dobrá káva je tady někdy těžší najít..).

Co se americké mentality tyče, tak je taky jiná, více extrovertní, ale zrovna Boston je z celé Ameriky asi nejvic “evropský”, takže to zase tak odlišné není. 

Jaký obor studuješ a jak náročné studium je?

Studuju obor business analytics. Neřekla bych, že je studium na americké univerzitě nějak extrémně náročné, ale kašlat se na to taky nedá. Oproti českým univerzitám máme přes semestr daleko větší počet průběžných testů, seminárních prácí apod., ale zase nemáme tak stresové zkouškové období. 


Barbora Svobodová    

Kinesiology

Syracuse University (New York) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Máme 10ti denní cyklus. Každý třetí den je těžký trénink, jinak volný běh, tempo nebo fartlek a poslední den je dlouhý běh. Po ukončení cyklu je den volna. Kilometráž je obvykle kolem 60-80 km za týden.

Proč jsi vynechala krosovou sezonu?

Trenér mi hned na začátku řekl, že kros vynechám a budu jen trénovat, abych si na všechno pořádně a v klidu zvykla, ale potom když vše šlo tak jak mělo, tak jsem šla jeden závod jako test mimo soutěž.

Má pozice v týmu je taková, že jsem skoro jediná co běhá 800 m, takže trenér ke mně přistupuje hodně individuálně, což mi vyhovuje a jsem s trenérem hrozně spokojená. Upřímně jsem nečekala, že mi to tak sedne.

Jaké máš ambice pro halovou sezonu?

Na halovou sezonu se hodně těším, jelikož jsem zvědavá, kam mě posune nový tréninkový systém. Chtěla bych si vylepšit osobáky a zvyknout si na americkou konkurenci. 

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Asi největší výzva je to, že jsem daleko od domova. Hodně se mi stýská, ale po těch třech měsících jsem si tu našla lidi, kterým věřím a cítím se mnohem líp. Potom je to samozřejmě i škola - studuji kineziologii, takže je to někdy časově dost náročné.


David Šlapák   

International Business

Butler University (Indiana)

 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

 

V průběhu krosové sezony je důraz na kilometráž větší a pohybuje se okolo 115 - 160km/týdně. Dvakrát týdně je těžší trénink - v tomto období většinou tempový běh nebo fartlek (často na krosových tratích v okolí).

Jak hodnotíš uplynulou krosovou sezonu? S týmem jste se dostali až do finále NCAA.

Krosovou sezonu hodnotím kladně. Nasbíral jsem další cenné zkušenosti a posunul se ve vytrvalosti.

Z finálového závodu si odvážím pošramocené ego, protože konkurence byla obrovská, ale beru to jako motivaci makat do následující sezony. Taky to byl obrovský zážitek, protože atmosféra ve Virginii byla úžasná. 

Jaké máš ambice pro halovou sezonu?

Posunout si osobák na mílí, 3000 m a případně i na 5000 m. 


Pavel Vinduška      

Physics

University of Tennessee (Tennessee) 

 

Jakým systémem na univerzitě trénujete?

Zásadní změna, co se tréninku týče, je hlavně v týdenní skladbě. Od obou mých předchozích trenérů jsem byl zvyklý na čtyři těžší tréninkové dny v týdnu. Na univerzitě máme tyto dny každé úterý a pátek, ale tréninky jsou obvykle o něco těžší. Zbytek vyplňuji jen souvislé běhy.

Proč jsi vynechal krosovou sezonu?

Vzhledem k tomu, že mi skončila venkovní sezóna až zkraje srpna, tak jsme se s trenérem shodli na tom, že letošní kros vynecháme. Máme jeden z největších týmů v NCAA, takže i díky tomu na mě nebyl tlak, abych v krosu letos startoval. Ostatně i tak nevím, jestli bych se do závodní skupiny dostal, protože kvalita je tady hodně vysoká.

Jaké máš ambice pro halovou sezonu?

Hlavní cíl je si zvyknout na jiný typ tréninku a stabilizovat všechny složky. Dále si chci zlepšit své osobáky na 3000 m a míli, kde mám teď velké rezervy. Jak už jsem zmínil, tak se mi dost změnil systém tréninku a je teď těžké něco předpovídat. Napovědět by měl závod v Bostonu, kde poběžím 2. prosince trojku.

Na co je největší výzva si v USA zvyknout?

Před odletem jsem rozhodně čekal, že to bude jídlo, ale jídelna pro sportovce je tady skvělá. Asi bych řekl, že si musím zvykat na to, že mám o dost více volného času. Může se to zdát jako něco, na co si nemusím zvykat, ale výzva spočívá v tom ho využít smysluplně.

Jaký obor studuješ a jak je studium náročné?

Aktuálně studuju fyziku. Myslím, že mě na střední škole dobře připravili, takže tenhle semestr je pro mě jen opakování. K tomu mám ještě hodiny computer science, což mě docela chytlo, takže do budoucna možná změním obor.

Galerie

Komentáře

Pro přidání komentáře je nutné být přihlášen.

...

Další